Zázrak jménem Neratov
Místo, které mělo zmizet z mapy

Neratovská inspirace

Kdysi přicházeli do Neratova v Orlických horách lidé, kteří věřili, že je uzdraví zdejší soška Panny Marie a voda z pramene, který dodnes vyvěrá u kostela. Tento barokní chrám vznikl v první polovině osmnáctého století právě kvůli tisícům poutníků. V roce 1945 vyhořel – plameny jej pohltily po zásahu ruské střely. Potom kostel dlouhá desetiletí chátral a před zánikem stála i celá pohraniční obec. Od roku 1991 se ale všechno začalo obracet k lepšímu.

Život do vsi vrátil Josef Suchár, charismatický kněz a vizionář. Založil Sdružení Neratov a spolu s komunitou stejně smýšlejících lidí navrací obci život. Poničenému poutnímu místu, jehož historie sahá do 17. století, se snaží dát nový rozměr – smíření s minulostí i s jinakostí.   Vysídlenou vesnici společně s hendikepovanými lidmi postupně obnovili. Opravili kostel, domy, hospodu, obchod... Založili chráněné dílny, časem zřídili speciální školu pro děti s mentálním postižením a postavili ubytovnu pro nové návštěvníky. 

Těch sem přichází čím dál víc. Ať už na výlet za zázrakem, anebo za inspirací, které je tu víc než dost. Na kdysi zapomenutém místě s rozpadlými domy, kde žili v roce 1989 pouze dva lidé, se podařilo vybudovat ekonomicky soběstačné dílny a pivovar. Inspirativní je i celkový přístup Neratovských k sociálnímu podnikání a jeho financování, se kterým jim už od roku 2014 pomáhá Česká spořitelna.

Do přátelské rodinné školy jezdí hendikepované děti z celých Orlických hor.
V chráněných dílnách Kopeček je zaměstnáno více než 30 lidí se zdravotním postižením. Zpracovávají zde ovčí vlnu na kolovrátku a ručně tkají látky i koberce.

Příběh faráře Josefa Suchára

Poprvé Neratov uviděl někdy v polovině osmdesátých let, když jako tajně vysvěcený kněz připravoval nedaleko tábor pro děti. Na jednom z mnoha kopců pohraniční krajiny si všiml zřícených zdí, jimiž prorůstaly stromy. Pozůstatky kostela jako by volaly o pomoc a Josef tuto prosbu vyslyšel.

„Tehdy jsem sobě i Bohu slíbil, že udělám všechno pro to, aby se tady zase jednou konaly bohoslužby. Že sem vrátím život.“

Za pár let, tentokrát už ve svobodné zemi, se Josef řízením osudu stal farářem většiny farností v Orlických horách. Znovu se tak ocitl před ruinou s propadlými klenbami, která pomalu mizela v nánosech hlíny. Přišel čas naplnit slib a odepsanou stavbu zachránit – a s ní možná i vysídlenou vesnici. Kněz oslovil několik rodin chalupářů z okolí s žádostí o pomoc. K práci přizval také lidi bez domova, o které se v té době staral. Společně kostel vyklidili a postupně opravili.

„Rozhodli jsme se, že zde budeme bydlet a uděláme z Neratova poutní místo smíření. Jeho princip je v konkrétní pomoci potřebným, a zvláště dětem. Ale ne tak, že tu pro ně budeme něco dělat, nýbrž že společně s nimi obnovíme naši vesnici.“

Tak se zrodila myšlenka Sdružení Neratov. Jeho členové staví a provozují zařízení pro lidi, které společnost povětšinou odepsala – dospělé a děti s mentálním i jiným postižením.
Lidé s hendikepem zde našli chráněné bydlení, speciální školu i práci. Noví vesničané tu postupně zapouštějí kořeny, opět se zde konají poutě, ale také koncerty a divadelní festival. Těžko uvěřit, že ještě nedávno tu byly jen zbytky vysídlené obce.

„Zázraky se opravdu dějí. Pro mne samotného je jedním z největších zázraků změna lidského myšlení. Že se dá něco opravit a napravit.“

Na Velikonoční neděli roku 1957 se zřítila promáčená střešní klenba kostela. Zůstalo jen torzo a obvodové zdi.
Do vyklízení sutě ze zřícené střechy se zapojili místní chalupáři s lidmi bez domova.
15. srpna 1991 se v čistě vyklizeném kostele uskutečnila první poutní mše svatá po mnoha letech.
Na mši pod širým nebem a přitom v kostele přišlo velké množství lidí.
V obnoveném kostele se pravidelně koná řada kulturních akcí. Zazněla zde i velkolepá Stabat Mater u příležitosti 110. výročí úmrtí Antonína Dvořáka.

Když jsme sem přišli, nebylo tu prakticky nic

Sestry Jana Němcová a Marie Malíková z Prahy jezdívaly do Neratova dlouhá léta jen na chalupu. V roce 1991 je oslovil nový kněz a pozval je na menší brigádu, ze které se stala týdenní akce. Jana a Marie s dalšími dobrovolníky pracovaly od rána do večera. Společně vyvezli stovky kubíků zeminy a sutě, ale výsledek stál to za to. Torzo barokního kostela bylo připraveno pro první mši po velmi dlouhé době.

„Když bylo hotovo, páter Suchár se zeptal, jestli není škoda jen tak skončit. Že by se mělo něco udělat, aby tady kostel nezůstal sám,“ vzpomínají Marie s Janou, původním povoláním dětské zdravotní sestry.

Do roka se s rodinami do zpustlého Neratova přestěhovaly natrvalo a s nimi během krátké doby dohromady sedmnáct dětí. Více než třetinu z nich, děti s mentálním postižením, měly Jana a Marie v pěstounské péči. Kromě ruiny kostela a polorozpadlých domů nebylo v místě prakticky nic. Obě rodiny našly domov ve vybydlené škole, která prošla rekonstrukcí jako první.  

Společenství se rychle rozrůstalo o další starší děti i dospělé, kteří neměli žádné rodinné zázemí. „Neratov jsme budovali společně. Snažili jsme se jim pomáhat, a oni pomáhali zase nám. Nechtěli jsme být ústav, záleželo nám na zachování rodinných vazeb,“ říká dnes už mnohonásobná babička Marie, která se stala náhradní matkou nebo alespoň tetou pro mnohé z příchozích dětí.

Podívejte se na jeden den v Neratově, jak jej vidí hendikepované děti. Tento neobyčejný dokument režisérky Zuzany Kirchnerové mapuje současný život obyvatel v Neratově.

Péče o hendikepované klienty a jejich vzdělávání přivádí do obce další nové obyvatele. Dnes jich zde trvale žije už téměř sedmdesát. Vznikají nové vztahy, tu a tam je třeba vystrojit svatbu nebo pokřtít narozené děti. Neratov se stal skutečným domovem, odkud se odjíždí jen na chvilku – vyřídit to nejnutnější, a honem zpět do pohody a bezpečí, kde se lidé navzájem potřebují.

„Mou největší radostí a nadějí je, že tady máme mladé rodiny s dětmi, ve kterých vidím naše nástupce. Vidím, že naše práce neskončí s námi, ale že přetrvá,“ usmívá se Jana.

Proměny neratovského kostela

Osudy obyvatel Neratova jsou už od 16. století do značné míry spjaty se zdejším chrámem. Malý protestantský kostelík se časem změnil v katolický poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie, do kterého se nakonec trefil opilý ruský voják pancéřovou pěstí, aby tak symbolicky zahájil divoký poválečný odsun téměř dvou tisíc sudetských Němců. Jen zázrakem nedošlo k nařízené demolici. Kostel stál dál, aby pomohl do opuštěné vesnice přivést nový život.

Lidem učaroval natolik, že měli potřebu být mezi jeho zdmi, i když dlouhou dobu bez střechy nad hlavou. O fascinující zážitek mše pod širým nebem však nikdo nechtěl přijít, a proto, když se rozhodovalo o rekonstrukci kostela, zvítězil návrh skleněného zastřešení.

„Nevracíme kostel do baroka. Zachovali jsme, co z něj zůstalo, ale zároveň směřujeme k tomu, co je nové. Proto je pro nás důležité světlo, světlo naděje. Proto ta prosklená střecha...“

„Příběh našeho kostela připomíná situaci lidí s hendikepem. Lidský život jsme také dostali krásný a veliký, ale stačí trocha lidské hlouposti a lhostejnosti – a může z něj být troska. Důležité je si uvědomit, že to tak nemusí skončit,“ vysvětluje Josef Suchár.

Génius světla
O Vánocích, v poledne na Boží Hod, dopadají sluneční paprsky oknem v průčelí kostela na svatostánek. A každý den se nová prosklená střecha promítne jako kyvadlo ve tvaru kříže nad oltářem.

Nikdo není zbytečný

Neratov je nikdy nekončícím příběhem o naději, která přetrvává v dobré myšlence. Krásné místo v malebné krajině, chlouba celého kraje, na čas téměř zaniklo. Jeho osud jako by se stal symbolem poválečného vykořenění. Dnes znovu ožívá díky smíření a vzájemné pomoci.

Je důkazem, že zajímat se o lidi s hendikepem a umožnit jim, aby byli užiteční, má hluboký smysl. Zachraňujeme tím i sami sebe. Jak říká farář Josef Suchár: „Jsou to právě oni, kdo nám pomáhá trochu zpomalit, abychom mohli vidět i tu kapku rosy na květině v příkopě. Nikdo není zbytečný. O tom je Neratov.“

Pusťte si spot, který o příběhu Neratova natočila Česká spořitelna.

Další příběhy

Jaký je váš příběh?

Kdo podpořil vás? Koho byste chtěli podpořit?
Pošlete nám váš příběh. Ukažte ostatním, že si máme co dát. Váš příběh bude uveřejněn.

Podporujeme #dokazemevic

© Česká spořitelna, a. s. Všechna práva vyhrazena. 

Podmínky užívání | Ochrana osobních údajů | Webmaster