Bohnice nejsou jen blázinec a sídliště

Když se rozhodnete postavit ve své čtvrti naučnou stezku, připravte se na řadu úkolů: budou vám do toho mluvit úřady, budete muset zaplatit výrobu panelů a strávíte měsíce v knihovnách, v archivech a při povídání se starousedlíky. Blanku Rošickou z Bohnic to ale neodradilo a vy se díky ní můžete vydat na obdivuhodnou procházku historií.

Máte dojem, že Bohnice jsou jen léčebna a sídliště? Přesně tohle vnímání se Blance Rošické nelíbilo, proto se rozhodla, že s tím něco udělá. „Je tu spousta zajímavých skutečností a míst, která stojí za to poznat,“ popisuje žena, která se do Bohnic přistěhovala v roce 2000 z Vršovic. Nápad přišel v souvislosti s aktivitami spolku Bohnice žijí, který se snaží, aby se obyvatelům téhle čtvrti hezky žilo. „Pořádáme různé kurzy, kroužky, sousedské večeře. A tak jsem si říkala, že naučná stezka bude jen dalším přirozeným krokem,“ vypráví Blanka Rošická. 

Jeden panel = jedno stavební povolení

První panel byl slavnostně odhalen během posvícení v roce 2017. „Ten ještě šel celkem rychle. Byla jsem plná počátečního nadšení a ani úřad to zbytečně neprotahoval.“ Když je řeč o úřadu, Blanka teprve za pochodu zjistila, že získat povolení na stavbu jednoho informačního panelu je jen o trochu méně náročné než získat stavební povolení na dům. A těch „domů“ měla v plánu celkem 23… „Ano, skutečně potřebujete povolení na každý z nich, protože je potřeba vyhnout se např. inženýrským sítím v zemi. Naštěstí jsem hned na začátku pátrání narazila na úřadě na milou paní a ta mi dala kontakt na kamaráda, který už měl realizaci jiné naučné stezky za sebou. Spojila jsem se s ním a získala spoustu užitečných informací.“ Nakonec Blanka žádala o povolení ve třech vlnách, protože povolení platí jen na určitou dobu a ona už tušila, že výstavba celé stezky bude trvat déle. 

Tady bydlí Pepa

Aby si návštěvníci přečetli na cedulích něco opravdu zajímavého, a ne jenom informace, které vyčtou z první brožury, vyrazila Blanka se spolupracovníky do knihoven a archivů. A také mezi starousedlíky, protože to nejzajímavější se tým dozvěděl právě od nich. „Kamarádka sbírá staré fotky, takže pátráme i touto cestou. Vypravíme se za majitelem obrázků, povídáme si, rozhovory nahráváme, a z toho si vyzobáváme informace. Předloni jsem třeba dávala do místních novin výzvu, ať se nám pamětníci ozvou. A kontaktovala nás jedna úžasná paní z Čimic, která se mnou obešla domy v sousedství. Vždycky se před jedním zastavila a řekla, že tady bydlí Pepa, takže na něj zazvoníme a zeptáme se ho. Takhle jsme navštívily během jediného odpoledne asi dvacet pamětníků. Touhle bleskovou akcí jsem získala spoustu kontaktů a pak už je to o další mravenčí práci…“

Kde se hrálo na schovávanou

Podle Blanky Rošické je úžasné, jak lidé při vzpomínání na své dětství a mládí vždycky ožijí. A protože tyhle informace jsou pro veřejnost velmi atraktivní, plánuje Blanka vytvořit na webu Stezkabohnice.cz např. mapky s místy, kam si jednotlivé generace chodily hrát. „Představte si to jako mapu s body, které označují, že generace narozená mezi lety 1940 až 1950 chodila nejraději sem, sem a sem. A u těch bodů bychom chtěli uvést citace z jejich vyprávění. Je to ale časově dost náročné, takže to jde pomalu.“

Z cedulí se samozřejmě dozvíte i o bohaté historii Bohnic, Čimic a Troji. Věděli jste třeba, že si tu Alfred Nobel nechal postavit továrnu na výrobu dynamitu? A že špatná znalost němčiny byla možná příčinou jednoho z neštěstí při výrobě? Nebo na jaké studánky, prameny a tůně tu můžete narazit? Nebo jaká je historie zdejších hostinců a škol?

Jen nadšení nestačí

Původně vystudovaná inženýrka ekonomie společně s dalšími nadšenci ale musí řešit i to, čím zaplatit faktury a jak to celé dotáhnout k viditelnému cíli. Cedule je potřeba vyrobit, informace zpracovat, vyřešit autorská práva k archiváliím, vyřídit výše zmíněná stavební povolení a získat na to všechno peníze. „Letos v červnu jsme vyvěsili 12 cedulí a už máme zabetonovaných dalších 6 panelů, na jejichž finalizaci musíme získat další prostředky. Některé cedule přijdou na plot léčebny nebo na fasádu školy,“ doplňuje Blanka Rošická. Na šest panelů získala grant z programu Dokážeme víc, který právě takovéto sousedské aktivity podporuje.

Historie se opakuje

Protože Klub českých turistů ve městech naučné stezky nevyznačuje, čísla na panelech jsou uvedena jen kvůli orientaci. „Nejedná se o okruh, tedy že byste měli jít od jedničky ke dvojce, pak k trojce a skončit u třiadvacítky. Spíše si tu každý může najít téma, které ho zajímá, nebo se během procházky rozhodne, kam vyrazí pro další zajímavé informace,“ upřesňuje Blanka Rošická. Cílem je informovat návštěvníky o místě, kde se nacházejí, propojit je s historickými skutečnostmi a ukázat, jak tahle malá obec (která je právě sto let součástí Velké Prahy) fungovala dřív. A že lidé, kteří tu žili před nimi, měli vlastně podobné starosti, jako řešíme my dnes.