Marie Horáková:
Dodáváme neslyšícím sebedůvěru

  • Za to, že dnes pracuje s neslyšícími, vděčí vlastně neslyšící spolužačce z vysoké.
  • V době, kdy se neplánovaně stala ředitelkou Tichého světa, byla na mateřské a čekala druhé dítě.
  • Mezi nejvýraznější aktivity Tichého světa patří online tlumočnický servis Tichá linka a Tichá kavárna, kde neslyšící obsluhují i pečou dorty.

Bývala prý absolutně neorganizovaný dobrodruh, který ráno vstane, někam se vydá a začne něco tvořit. Jenže potom si ne úplně z vlastní vůle naložila na bedra šéfování obecně prospěšné společnosti Tichý svět a musela se popasovat s fakturami, účetními uzávěrkami a chodem celé společnosti. Když ale s Marií Horákovou mluvíte, ani na vteřinu nemáte pocit, že by toho snad litovala. Během rozhovoru doprovází své odpovědi výraznými gesty, jež prozrazují její zapálení pro věc i profesi tlumočnice znakového jazyka.

MOHOU ZA TO DOYLE, BODIE A PETRA OSTATKOVÁ

Kdy jste se poprvé setkala s někým neslyšícím?

Nejspíš to bylo v televizi, když mi bylo čtrnáct nebo patnáct let a dávali Televizní klub neslyšících. Pamatuji si, že se mi už od začátku strašně líbil znakový jazyk. Přišel mi jako dobrodružný tajný kód agentů, kterému nikdo nerozumí, a protože je tichý, nemůže ho ani nikdo odposlouchávat. Tak jsem se přihlásila na kurz a brzy jsem zjistila, že mám na znakový jazyk talent.

Měla jste tedy ráda filmy o špiónech?

Ano. Vyrostla jsem na Profesionálech – Doyleovi a Bodiem.

ZNAKOVÁNÍ JE VELMI EMOTIVNÍ. NESLYŠÍCÍ VÝRAZNĚ GESTIKULUJÍ, ŠPULÍ PUSU, DĚLAJÍ EMOTIVNÍ GRIMASY. JE TO JAZYK PLNÝ POHYBU. FOTOGRAFOVAT V TAKOVÉM PROSTŘEDÍ JE VELMI JEDNODUCHÉ, PROTOŽE SE NEUSTÁLE NĚCO DĚJE, ALE ZÁROVEŇ I NÁROČNÉ. POKUD NECHCETE, ABY ZNAKUJÍCÍ VYPADAL NA SNÍMKU, JAKO ŽE SE PITVOŘÍ, MUSÍTE ČEKAT NA CHVILKY KLIDU A RADĚJI SLEDOVAT VÝRAZY VE TVÁŘI.

Petr Toman, fotograf

Nakonec jste se rozhodla stát profesionálem pracujícím s neslyšícími. Co bylo tím hlavním impulsem?

Když jsem na vysoké studovala speciální pedagogiku, ještě jsem neměla jasno, v jaké oblasti bych chtěla dál působit. Potom jsem se ale sblížila s neslyšící spolužačkou Petrou Ostatkovou a viděla jsem, jak složité to tihle lidé mají. Ona mě vlastně nasměrovala k pomoci sluchově postiženým.

Je obvyklé, že neslyšící studují na vysoké škole klasické obory, tedy takové, které nejsou přímo určené neslyšícím?

Obvyklé to není. Víte, když je neslyšící na vysoké škole spolu se slyšícími, musí vynaložit mnohem větší úsilí, stojí ho to mnohem více energie a musí prokázat také mnohem větší inteligenci, aby dosáhl stejných výsledků jako jeho spolužáci. Vezměte si, že takový student například neslyší přednášejícího a musí mu odezírat ze rtů. To je opravdu hodně náročné.

Vaše kamarádka tedy musela být dost výjimečná.

Měla skvělé rodiče, kteří se jí v mládí hodně věnovali, a byla také nesmírně sociálně empatická. Teprve po letech mi došlo, jak se mnou byla v začátcích našeho přátelství trpělivá. Asi až za deset let jsem si totiž uvědomila, že to moje znakování bylo tehdy dost hrozné. Přirovnala bych to k situaci, kdy se někdo sotva naučil základy češtiny a pokouší se s vámi komunikovat ve větách, kterým skoro nerozumíte. Ale Petra mi stejně dávala neustále najevo, jak moc si mé snahy domluvit se s ní váží. Velice mě tím povzbuzovala k dalšímu úsilí.

MGR. MARIE HORÁKOVÁ

je absolventkou speciální pedagogiky na PedF UK v Praze. Působí jako tlumočnice znakového jazyka a ředitelka obecně prospěšné společnosti Tichý svět. V roce 2014 převzala za svou práci z rukou ministra zdravotnictví Výroční cenu za mimořádné zásluhy v oblasti péče o neslyšící v České republice.

ŘEDITELKOU NA MATEŘSKÉ DOVOLENÉ

Po absolvování univerzity jste působila na střední škole pro neslyšící v Berouně, kde jste nastoupila jako noční vychovatelka a skončila jako zástupkyně ředitelky. Potom jste se ale na mateřské rozhodla založit obecně prospěšnou společnost. To zní jako hodně dobrodružný nápad.

Já jsem do toho šla se třemi kamarády s tím, že budu ve společnosti působit maximálně na půl úvazku jako metodik. Zdálo se mi, že víc si ani nemohu dovolit, protože jsem měla roční dítě a čekala jsem druhé. Jenže po třech měsících jsem najednou zjistila, že jsem na to sama. Jeden z kolegů z projektu úplně vystoupil a zbylí dva nechtěli nést na svých bedrech tak velkou zodpovědnost.

 

 

10

V tolika krajích České republiky má dnes Tichý svět pobočky.

Proč jste to také nevzdala? Ve vaší situaci by vám snad nemohl nikdo nic vyčítat.

Dostali jsme finance z evropského projektu, který nás zavazoval k jeho naplnění. Pokud bychom projekt nedokončili, znamenalo by to pro nás veliké sankce a likvidaci celé organizace. Byla jsem navíc přesvědčena, že ten projekt je dobrý. Psali jsme ho přes půl roku, tak mi bylo líto celou práci zahodit.

Obdivuji klid, s jakým to líčíte, ale pro ženu s malým dítětem a druhým na cestě to přece musela být šílená situace. Odkud jste čerpala sílu pokračovat dál?

Jako tlumočnice znakového jazyka jsem ze své praxe věděla, jaké komplikace zažívají neslyšící při jednání na úřadech nebo při pracovních pohovorech a věřila jsem, že jim dokážeme pomoci. Bez pomoci, podpory a tolerance mého nejbližšího okolí, hlavně manžela, bych se ale do takového projektu vrhnout nemohla. Samozřejmě jsem počítala s tím, že za dva roky vyčerpáme grant, vyřešíme problém a já se vrátím zpátky do školy.

"BEZ POMOCI, PODPORY A TOLERANCE MÉHO NEJBLIŽŠÍHO OKOLÍ, HLAVNĚ MANŽELA, BYCH SE DO TAKOVÉHO PROJEKTU VRHNOUT NEMOHLA."

Což se ale nestalo.

Postupně jsme zjišťovali, že dorůstají další neslyšící, s nimiž je třeba pracovat, a že ani se zaměstnavateli to nejde tak rychle, jak jsme si představovali. Proto jsme začali psát další projekty, udělali z naší činnosti registrovanou sociální službu a pokračovali dál až do současného stavu.

Aktuálně má Tichý svět kromě pražské centrály pobočky v dalších devíti krajích a okolo sto padesáti zaměstnanců. Mezi vašimi aktivitami mě zvlášť zaujaly dvě – Tichá linka a Tichá kavárna. Můžete nám je prosím v krátkosti popsat?

Tichá linka je bezplatný tlumočnický servis pro neslyšící. Funguje tak, že se klienti mobilem nebo tabletem přes videohovor spojí s některým z našich tlumočníků ovládajících znakový jazyk a online s ním a s dalšími zúčastněnými řeší například komunikaci na úřadě, v obchodě nebo třeba v zaměstnání. Tichou kavárnu provozujeme u metra Ládví již od roku 2011 a je to první pražská kavárna, kde vás obsluhují neslyšící. Vznikla proto, abychom si na vlastní kůži vyzkoušeli zaměstnávat neslyšící a nedávali ostatním firmám, u nichž se snažíme našim klientům najít práci, pouze teoretické rady. Podle mě jsme mnohem důvěryhodnější, když se můžeme opřít o vlastní praktickou zkušenost.

Česká spořitelna využívá služby Tiché linky na desítkách svých poboček. V aplikaci Banka bez bariér snadno najdete tu nejbližší a můžete si tlumočnický servis rovnou objednat, abyste pak na pobočce vše vyřídili bez čekání.

NELITOVAT JE A NEVZDAT TO

Dal by se nějak obecněji popsat rozdíl mezi tím, jací bývají klienti, když k vám přicházejí a když se potom s nimi loučíte?

Ono je to samozřejmě u každého trochu jiné, ale v zásadě k nám všichni klienti přijdou s nějakým problémem. My se snažíme jim pomoci s jeho vyřešením, ukázat cestu, jak jej zvládnout. Usilujeme o to, aby získali chybějící pracovní i sociální návyky nutné pro život. Aby například věděli, že dopis s modrým pruhem nemohou jen tak vyhodit do koše nebo založit na dno šuplíku, protože jinak se dostanou do potíží. Snažíme se jim dodávat sebedůvěru a povzbuzovat je, ať si udělají maturitu, ať se přihlásí na vysokou nebo ať se zkusí hlásit i na jiné pozice, než jsou práce v chráněné dílně nebo v pomocných profesích.

CO ASI NEVÍTE O NESLYŠÍCÍCH

  • Pro neslyšící od narození je nesmírně obtížné porozumět psanému textu v češtině, proto až na výjimky nečtou skoro žádné knihy. Přirozeným jazykem je totiž pro ně český znakový jazyk, který nemá psanou podobu.
  • Znakový jazyk není mezinárodní. Každý stát nebo i region má své vlastní znaky, stejně jako je tomu u ostatních jazyků. Nedílnou součástí českého znakového jazyka je používání mimiky.
  • Znakový jazyk nerozlišuje mezi tykáním a vykáním.
  • Používání znakového jazyka bylo uzákoněno až v roce 1998.
  • Na světě existují některé státy, které mají znakový jazyk i jako jazyk úředním. Prvním, který to zavedl, byl v roce 2011 Island.
  • * V ČR je velký nedostatek tlumočníků znakového jazyka. Na jednoho tlumočníka připadá více než 150 neslyšících, zatímco třeba v USA je jich cca 10.

Předpokládejme, že jsem se dosud s neslyšícím nesetkal? Jak bych měl nebo naopak neměl reagovat, až k tomu dojde?

Rozhodně byste neměl ve chvíli, kdy zjistíte, že se jedná o neslyšícího, tu komunikaci hned vzdát. Třeba vás to zaskočí, ale když řeknete „pardon“, otočíte se na podpatku a okamžitě zmizíte, je to pro neslyšící hodně zraňující. Mají pocit, že je odmítáte a je jim to nepříjemné. Proto je lepší, když vidíte, že s neslyšícím tu situaci opravdu vyřešit nedokážete, v klidu a laskavě komunikaci ukončit a rozloučit se. Zrovna tak nemají neslyšící rádi, když je litujete.

Čím nás slyšící může obohatit komunikace s neslyšícími?

Například vás přinutí vystoupit ze své denní rutiny a naučených schémat jednání. Pokud se bavíme o neslyšících, kteří dokáží odezírat ze rtů, pak se musíte vyjadřovat stručně a jasně, oprostit se od sarkasmu a ironie, protože nejdou odezřít. Také musíte velmi pozorně sledovat toho druhého, jestli vám rozumí. Vlastně mám pocit, že vás taková komunikace přinutí dělat věci, které bychom měli dělat i v běžném hovoru mezi slyšícími lidmi, ale dost často na ně zapomínáme.

ŘÍKÁME ZAMĚSTNAVATELŮM, ABY K NESLYŠÍCÍM PŘISTUPOVALI STEJNĚ JAKO KE SVÝM OSTATNÍM ZAMĚSTNANCŮM, JENOM ABY BYLI TRPĚLIVĚJŠÍ."

Prozradíte nějaké plány, co dalšího v Tichém světě chystáte do budoucnosti?

Ráda bych se postupně zaměřila také na duchovní stránku a psychiku neslyšících. Někteří z nich si v sobě nesou určitá traumata například z dětství. Často tam bývá odcizení od rodičů, sebeobviňování, že rodině přidělávají starosti, komunikační bariéra i další aspekty, které negativně dopadají na jejich psychiku. Tohle jsou složité věci, jež se dále promítají i do jejich dospělého života a ovlivňují jejich osobnost. Tahle oblast je zatím v České republice nedostatečně ošetřená. Rádi bychom přispěli ke zlepšení situace a navázali spolupráci s psychology a dalšími odborníky.

NESLYŠÍCÍ A DIVADLO

S neslyšícími kolegy spolupracuji při tvorbě divadelních inscenací. Někdo z nás slyší a jiný ne, ale přesto nalézáme cesty ke společné práci. Při zkoušení inscenace nevycházíme z psaného textu, jen hledáme společné téma nebo základ příběhu. Všechno ostatní vzniká zkoušením na scéně, pohybovou a situační improvizací. Zkoušky si natáčíme na video a na konci zkoušky se domlouváme, který z nápadů dál rozvineme. A i když spolu o práci jen mluvíme, vypadá to často, že už hrajeme, protože mluvíme českým znakovým jazykem. Komunikace ve znakových jazycích je tak neoddělitelně propojená s tělem, mimikou a pohybem, že i při pouhém sledování dialogu o divadle můžete mít dojem, že už sledujete divadelní představení. Nemluví jen naše ruce, ale i obličeje a vlastně celé tělo!

Mgr. Kateřina Jebavá, režisérka, Divadlo Neslyším

ZAUJAL VÁS TICHÝ SVĚT NESLYŠÍCÍCH? POŠLETE ODKAZ ZNÁMÝM.

Další příběhy

Nenašli jste odpovědi na své otázky? 

Neváhejte se nás na cokoli k programu Dokážeme víc zeptat.
Budeme rádi, pokud se s námi podělíte o své postřehy i nápady. 

Podporujeme
#DokazemeVic #SilnejsiSousedstvi #SilnejsiRegiony 

© Česká spořitelna, a.s. Všechna práva vyhrazena. 

Podmínky užívání | Ochrana osobních údajů | Jak využíváme cookies | Webmaster