Nemá smysl být zahořklej,
život je přece krásnej

  • Na počítačích pracovala ještě, když byly na děrné štítky.
  • Po sedmdesátce si vyzkoušela i kariéru modelky.
  • Učí plést seniorky, ale i teenagery.

S manželem, který byl její první a jedinou láskou, trávila Dagmar Melicharová krásný důchod v domečku v Malém Chlumci u Dobříše. Společně zvládli i její zákeřnou nemoc, kvůli níž jí museli lékaři vzít žaludek. Když už se zdálo, že se všechno v dobré obrátilo, dostal Jiří náhle infarkt a z nemocnice už se nevrátil. Paní Dagmar se svět obrátil vzhůru nohama. V pětasedmdesáti letech jí začal nový život, jemuž musela dát nový obsah.

Vyřešit praktické věci a dát se trochu psychicky dohromady trvalo Dagmar Melicharové zhruba rok a ohromnou oporou jí v těchto těžkých časech byla především její rodina. Z domku v Chlumci, kde by to pro ni bylo asi příliš náročné, se přestěhovala do Prahy. Nejdříve k dceři a potom do nedaleké garsonky v domě pro seniory na Chodově. Zároveň jí také začalo docházet, že truchlit se nedá věčně. „Ze začátku jsem byla zatrpklá, ale uvědomila jsem si, že to k ničemu nevede,“ vysvětluje paní Dagmar. „Pokud v sobě máte hořkost, přenášíte ji jenom zbytečně na všechny kolem. Člověk se s tím, co ho potkalo, musí vyrovnat, protože život je přece krásnej.“

"TĚŠÍ MĚ, ŽE SI I V MÉM VĚKU JEŠTĚ DOKÁŽU VLASTNÍ PRACÍ PŘIVYDĚLAT K DŮCHODU A ŽE ČÁST MÉHO VÝDĚLKU POMÁHÁ I OSTATNÍM SENIORŮM."

Hvězdu z ní udělal inzerát

Právě v době, kdy Dagmar hledala nějakou aktivitu, jíž by se mohla věnovat, objevila její švagrová inzerát obecně prospěšné společnosti Elpida hledající mezi seniorkami pletařky pro projekt Ponožky od babičky. Pro paní Dagmar to byla ideální příležitost, protože už dříve dobře a ráda pletla a šila pro své blízké. Na první workshop do Veletržního paláce dorazila v doprovodu dcery s patnácti nebo dokonce dvaceti páry ponožek vlastní výroby, které se lidem z Elpidy moc líbily. Stejně jako paní Dagmar.

„Zaujala mě hned na první pohled,“ vzpomíná na jejich první setkání Bronislava Hilliová, ekonomka a vedoucí kulturních projektů v Elpidě. „Přišla tam, vysoká, hubená, hezky oblečená, se šmrncovním sestřihem na krátko a já si říkala, že vypadá jako nějaká modelka.“ Vtipné na jejím postřehu bylo, že zanedlouho se Dagmar Melicharová opravdu modelkou stala, když si ji tým Elpidy a rádia Wave vybral pro přehlídku, kterou pořádal v rámci festivalu Old’s Cool. Dagmar potom šla ještě několik dalších přehlídek a vlastně se stala jakousi hvězdnou tváří Elpidy, která nemá problém reprezentovat obecně prospěšnou společnost na veřejnosti.

 

 

20

Tolik párů ponožek uplete měsíčně paní Dagmar.

Být ještě užitečná

Elegance s jakou paní Dagmar vplula do aktivit Elpidy zaslouží jistě velké uznání, pro ni samotnou ale bylo nejdůležitější, že v pletení ponožek od babičky našla nový způsob seberealizace. „Těší mě, že si i v mém věku ještě dokážu vlastní prací přivydělat k důchodu a že část mého výdělku pomáhá i ostatním seniorům, protože Elpida pro ně za utržené peníze organizuje počítačové i jiné kurzy,“ vysvětluje Dagmar. Nad otázkou, jestli se také nechystá přihlásit například na ten kurz počítačové gramotnosti, jen mávne rukou. „Já léta pracovala ve Vysočanech ve výpočetním středisku ještě v době, kdy tam byly obrovské mašiny na děrné štítky, takže jsem si počítačů užila až dost.“

Kromě toho, že přispívá jiným na vzdělávání a volnočasové aktivity, pomáhá Dagmar Melicharová novým pletařkám v Elpidě a na workshopech pak učí plést také mladé dívky a překvapivě i chlapce. „Je bezpochyby obdivuhodná. Pro mě ztělesňuje ideální představu o tom, jak bych v jejím věku chtěla vypadat,“ říká Barbora Poživilová, v jejíž rukou se v Elpidě hotové ponožky od pletařek mění ve zboží. „Do svého okolí vyzařuje obrovskou energii a entusiasmus, který je naprosto úžasný. Propojuje různé lidi a dokáže je nadchnout, aby také začali dělat něco, co má smysl. Bylo by úžasné, kdyby takových důchodců bylo víc. Kvůli tomu vlastně Elpida existuje, aby lidé jako ona mohli šířit své nadšení.“

Návraty do domečku

Rozhodnutí přestěhovat se do garsonky v domě pro seniory mělo pro Dagmar nejen praktický přínos, ale našla tu také skvělé parťačky, s nimiž se vzájemně podporují a dodávají si optimismus. „Staráme se tady jedna o druhou, pomáháme si a záleží nám na sobě. Když mi třeba zazvonila u dveří kamarádka, že je jí špatně, okamžitě jsem se oblékla a šla s ní k doktorovi. A vím, že to samé by kdykoliv udělala i ona pro mě,“ líčí Dagmar výborné vztahy ve svém novém domově s tím, že jí také sousedky nosí vlnu a povzbuzují ji v pletení.

ELPIDA A JEJÍ PONOŽKY

Obecně prospěšná společnost Elpida už 16 let podporuje české seniory. Provozuje Linku seniorů, pořádá konference i mezigenerační setkání, vydává časopis Vital o aktivním stáří a také provozuje Centrum Elpida. Projekt Ponožky od babičky, který tu vznikl před čtyřmi roky, má dva hlavní cíle. Zajistit přivýdělek pro klienty Elpidy a také alespoň částečně zdroj financování provozu a aktivit centra. Každá z pletařek plete ponožky podle svého vlastního „know how“, vkusu a preferencí, takže každý pár je skutečný originál. Na každých ponožkách najdete jméno paní, jež je upletla, a na webových stránkách Elpidy si pak můžete přečíst její příběh. Ponožek od babičky se jen za loňský rok upletlo 10 000 párů a Elpida vede čekací listinu, na které je minimálně 100 dalších seniorek, které by rády pletly také. Pokud jim to chcete umožnit, můžete si ponožky od babičky koupit a přispět tak na dobrou věc. Celý rok jsou k dostání v e‑shopu Elpidy, před Vánoci pak máte šanci také na nejrůznějších trzích.

Nejdůležitější však v životě paní Dagmar zůstává její úžasná rodina. Péči a lásku, které své dceři a synovi věnovala, když byli malí a ona s nimi devět let zůstala doma, jí nyní děti vracejí mírou vrchovatou. „Skoro každý víkend jezdíme do Malého Chlumce, kde se jim snažím uvařit a pomoct, jak se jen dá. Je moc dobře, že jsme si ten domeček nakonec nechali a neprodali ho,“ uvědomuje si paní Dagmar. A nám je jasné, že když se nyní do Chlumce vrací, přijíždí jako výrazně jiná žena, než byla ta, která jej na začátku zimy 2016 s hořkostí v srdci opouštěla.

Další příběhy

NASDÍLEJTE KAMARÁDŮM A ZNÁMÝM TENTO ČLÁNEK A DEJTE JIM TAK TIP NA NETRADIČNÍ DÁREK.

Nenašli jste odpovědi na své otázky? 

Neváhejte se nás na cokoli k programu Dokážeme víc zeptat.
Budeme rádi, pokud se s námi podělíte o své postřehy i nápady. 

Podporujeme
#DokazemeVic #SilnejsiSousedstvi #SilnejsiRegiony 

© Česká spořitelna, a.s. Všechna práva vyhrazena. 

Podmínky užívání | Ochrana osobních údajů | Jak využíváme cookies | Webmaster