Petr Vítek:
Člověk může v práci prosperovat finančně i jako lidská bytost

Odkud ten nápad založit coworkingový prostor přišel?

Bylo to na konferenci, kterou pořádala Erste Bank a přednášel na ní Jonathan Robinson, člověk, který založil první ze sítě Impact Hubů. Mě a kamarády to ohromně zaujalo. Především proto, že myšlenka Impact Hubu se nezaměřuje jen na prostý coworking, ale také na hledání přesahů v podnikání. I díky tomu, že jsme pracovali nebo dobrovolničili pro Amnesty International, Člověka v tísni či jiné neziskovky, věděli jsme, že se s takovýmto směřováním dokážeme ztotožnit a zároveň že si vzájemně můžeme věřit.

OSVÍCENÝ PRONAJÍMATEL A PENÍZE OD SPOŘITELNY NA ROZJEZD

Jak složité bylo uvést projekt do praxe?

Jako poslední se k nám přidal Petr Baše, který se vrátil do Česka z misí pro Člověka v tísni, a spo-lečně jsme začali hledat prostor a peníze na rozjezd. Také jsme museli najít osvíceného majitele, který by v našem projektu viděl něco víc než jen příjem z pronájmu.

Náš záměr se mu líbil a byl akční, záhy se s námi letěl podívat na Impact Hub v Amsterodamu. Zbývalo ale někde sehnat peníze na depozit, vybavení a rozjezd týmu. Potřebovali jsme zhruba milion korun.

Ten vám nakonec půjčila Nadace České spořitelny, což mi připadá dost neuvěřitelné.

Hodně nám pomohla Klára Gajdušková, která pracovala v České spořitelně a našemu týmu věřila. Umožnila nám odprezentovat projekt vrcholovému managementu banky. Problém byl v tom, že z čistě byznysového pohledu byl tehdy koncept coworkingového hubu v Česku uplně nový, tím pá-dem dosti rizikový. Startup, se kterým nikdo neměl zkušenosti, zkrátka nezapadal do regulí, kte-rými se banka musí řídit. Klára ovšem cítila, že náš záměr souzní s principy, které podporuje Na-dace České spořitelny, a tak nám peníze půjčili tam. Museli jsme osobně ručit směnkami, ale úrok byl jen na úrovni inflace.

Pořád mi není moc jasné, jak se pronajímání pracovního místa lidem, kteří si nechtějí platit vlastní kancelář, kryje se zaměřením Nadace České spořitelny?

Náš Hub není pouze coworkingový prostor. Síť asi stovky coworkingů, do které patříme, neklade na první místo svého snažení samotný byznys, ale spíše jeho sociální přesah.

Co to přesně znamená?

Věřím, že mnohem zajímavější než považovat byznys za pouhý zdroj obživy, je brát ho jako pro-středek, jak hledat a rozvíjet potenciál lidí, kteří v tom či onom byznysu pracují, a jak být užiteč-nější svému okolí. Je skvělé být svědkem toho, jak se někteří naši členové zabývají smysluplnými projekty a uvažují v širších souvislostech. Když nemyslí jen a pouze na zisk, ale také na zaměst-nance, celý dodavatelský řetězec, klienty, na komunity, ve kterých žijí, a na životní prostředí. Vě-říme, že takto bude vypadat byznys budoucnosti. A vidíme, že na západ od nás již v podnikání dochází ke znatelnému posunu od shareholder modelu k stakeholder modelu.

JEN SE SNAŽÍME O NÁVRAT K HODNOTÁM, NA NICHŽ DŘÍVE FUNGOVALY NAPŘÍKLAD RODINNÉ FIRMY.

Našli bychom někoho takového mezi vašimi klienty?

Hezkým příkladem jsou růžová sdílená kola Rekola, která někdy v počátcích prošla naším akcele-račním programem Social Impact Award, jehož hlavním partnerem je mimomochodem Česká spo-řitelna. Rekola přinesla do Česka jednoduchý bikesharing, protože Vítka Ježka a jeho tým štvalo, že to, co je možné v Nizozemsku a dalších zemích, neumí město Praha řešit. Takže jejich motivací nebyl primárně zisk, to by asi zůstali v IT sektoru, ale ambice Praze a dalším městům přinést ně-co, co řadě lidí zvýší kvalitu života a přinese značné pozitivní environmentální dopady.

Sdílí tu základní vizi sociálního přesahu všechny Impact Huby?

V zásadě ano, ale každý s nimi pracuje trochu jinak. Například v Londýně nebo ve Vídni už Huby spolupracují výhradně s lidmi, kteří naši vizi silně sdílejí. S takzvanými „social enterpreneurs“, tj. podnikateli, jejichž primární motivací je řešit nějaký společenský nebo environmentální problém. My máme záběr širší, v hubu prototypujeme budoucnost podnikání, kde zodpovědnost a smysl jsou důležitými, avšak ne jedinými ingrediencemi. Takže přijímáme za naše členy v podstatě každého, kdo nejedná v rozporu s našimi zásadami. Odmítáme například provozovatele klama-vých pyramidových projektů a další neetické projekty.

Jak tedy onu vizi naplňujete?

Čistě tím, že vytváříme prostředí, ve kterém se jí daří jít svou cestou. Dejme tomu, že k nám při-jde floristka, která si poblíž otevřela krámek. Chce se zapojit do komunity, účastnit se našich akcí nebo využívat akceleračních programů. My jí neřekneme, že ji bohužel nemůžeme přijmout, pro-tože nemá na prvním místě své činnosti záchranu deštných pralesů. Přijmeme ji a budeme doufat, že ji prostředí našeho hubu malinko nasměruje k našemu způsobu přemýšlení. Že ji za několik měsíců napadne, nebo se jí na to někdo zeptá, jestli dává smysl prodávat řezané květiny, které se k nám dováží letadlem z Kolumbie, a začne také prodávat květiny živé. Nebo je aspoň nebude vozit přes půlku zeměkoule. Nebo ji začne zajímat téma Urban Gardening a propojí se s dalšími členy hubu, kteří už v něm působí. Takže nám pořád jde o core business.

Pusťte si spot o Petrovi Vítkovi, který natočila Česká spořitelna.

NOVÝ DRUH DOBROČINNOSTI

Připadá mi to jako jistý druh dobročinnosti, dost odlišný od klasického modelu, kdy si bohatí lidé založí nadaci a dotují ji z peněz, které vydělali jinde, nebo kdy neziskovky fungují z do-tací a grantů. Ve vašem podání jde vlastně o regulérní způsob podnikání?

Ano, je to podnikání. Nejde nám o to, aby naše floristka překopala celý svůj byznys. Jen doufáme, že bude hledat a najde ve svém podnikání něco navíc. Pokud bychom se všichni zamysleli nad tím, jak omezit dopady našeho core businessu na společnost a životní prostředí, posunuli bychom se o obrovský krok kupředu. My jsme v Impact Hubu přesvědčeni, že spoustě lidí je tento způsob uva-žování vlastní. Nikoho tu nehypnotizujeme a neprogramujeme své členy k zodpovědnému podni-kání. Jen poskytujeme prostředí, kde se tato přirozená lidská vlastnost sama od sebe kultivuje. Když se v komunitě podobně naladěných lidí každý den pohybujete, tak prostě taky dostanete od-vahu jít za hranice.

VĚŘÍM, ŽE MNOHEM ZAJÍMAVĚJŠÍ, NEŽ POVAŽOVAT BYZNYS ZA POUHÝ ZDROJ OBŽIVY, JE BRÁT HO JAKO PROSTŘEDEK, JAK HLEDAT A ROZVÍJET POTENCIÁL LIDÍ A BÝT UŽITEČNĚJŠÍ SVÉMU OKOLÍ.

Dobře, ale pořád jsem podnikatel, kterému se to musí v konečném důsledku vyplatit. Neo-hrozí tenhle přístup mou prosperitu?

U nás stále převládá představa, že pokud sociálně podnikám, tak bych neměl hledět na peníze. Ve skutečnosti není důvod, aby byl můj podnik ztrátový. Dejme tomu, že udělám super kavárnu, ve které budou obsluhovat lidé s nějakým hendikepem. Proč by neměla vydělávat, když do ní budou lidé rádi chodit?

Takže filozofie Impact Hubu není jen luxus, který si můžeme dopřávat, protože se nám právě daří, ale cesta k budoucí prosperitě?

Nejenom to. Domnívám se, že je to cesta k řešení velmi závažných problémů dneška. Klimatických změn, sociálních nerovností, epidemického nárůstu depresí a duševních chorob, domácího násilí, krize rodiny. Přitom vlastně nevymýšlíme nic nového. Jen se snažíme o návrat k hodnotám, na nichž dříve fungovaly například rodinné firmy. Takové, které si vážily odkazu svých předků a záleželo jim na tom, co budou předávat dál. Mezi finančními ústavy patří mezi symboly takového přístupu a tradice například právě Česká spořitelna.